Tak nějak jsem cítil potřebu jít na procházku ven. To bylo možná tím jarem, které už fakt klepe na dveře a taky by to mohlo být i tím nekonečným sezením u PC.
Přemluvil jsem Javu, nasedli do auta a že se projdem po Hradišti. Foťák jsem hodil do kufru, protože chodit po městě jen tak není úplně ono.
Zaparkovali jsme vedle Centrumu a tam jsem si všiml, že vlastně ještě pořád máme tu slečnu na kole. Sice už nejezdí od stánku ke stánku, ale potěšila mě. Tak jsem jí udělal portrét. Ve vycházce se nepokračovalo, protože mě zábly ruce.
Nasedli jsme tedy do auta a udělali ještě takové malé zdravotní kolečko v teple kokpitu. Když jsme jeli kolem dopraváků, zalíbil se mi pohled na vlakové nádraží ze zadu. Tak jsem ho vyfotil také.
No a protože to byla skoro půlhodina, tak to jsme se shodli, že to musí naším zbídačeným tělům stačit, zase jsme nasedli do auta a jeli pěkně domů. Ještě teda nádherně svítil měsíc, ale při představě, že polezu z auta potřetí se mi udělalo tak strašně líno, že jsem jenom přidal plyn a zamířil na obchvat.
